Říjen 1918 ve školních lavicích aneb Škola před sto lety

02.05.2018 19:11

 

  Atmosféru přelomové doby před sto lety zažili na vlastní kůži naši žáci při návštěvě Regionálního muzea a galerie v Jičíně, kde byl pro ně připraven tematický projekt u příležitosti letošního výročí vzniku Československa. V prostředí kulis prvorepublikové školy prožili příběh konce války a vzniku Československa.

  Aby byl prožitek co nejautentičtější, musely děti po příchodu do muzea odevzdat  své mobilní telefony a pak usednout do lavic s rukama dozadu. Určitě každého překvapilo, jak vypadal život jejich vrstevníků před sto lety, jaká byla obrovská bída a hlad, jak fungovalo zásobování v Jičíně a  co prožívaly rodiny, jejichž blízcí bojovali na frontě.

  Ve druhé části programu si žáci vyzkoušeli výuku z dobových učebnic, jako jsou slabikáře a početnice, a dokonce i krasopis v písance.  A k úplnému dotvoření iluze tehdejší školy přispěla i "oslovská lavice" a klečení na hrachu za trest. Celý edukační program byl velice zdařilý, ale hlavně poučný a zábavný.

Prohlédněte si fotky. 

 

Škola před sto lety očima žáků 6. A

  Jičínské muzeum připravilo pro nás, žáky velmi zajímavý program – jak se učilo před sto lety. Přišli jsme do třídy a najednou jsme se ocitli v říjnu 1918. Co to pro nás znamenalo? Očekávala nás paní učitelka, která nás uvítala a vyzvala nás, abychom si sedli do lavic. Nebyly tam však lavice, na které jme zvyklí. Tyto byly těsné dřevěné a jaksi malé. Paní učitelka nás seznámila s tehdejší dobou, jak se žilo, pracovalo apod. Bylo pro nás nepochopitelné jíst chleba s přídavkem dřeva. Po té jsme se začali učit. Na lavicích ležely učebnice z tehdejší doby. Byly pro nás velmi zajímavé. A co víc ? Mohli jsme si vyzkoušet, jak se psalo před sto lety. Nebyla to pera - gumovací, na která jsme zvyklí v současné době. Před námi ale stál ve skleničce inkoust a pero s násadkou. Pro některé z nás bylo velmi velmi těžké to pero uchopit, neboť jsme nevěděli , jak s tím perem správně psát. Paní učitelka nám vše hezky vysvětlila. Dokonce si i jeden z nás vyzkoušel, jaké to je býti zlobivý a následky si vyzkoušet, zkrátka klečet na hrachu a k tomu ještě držet pravítko na předpažených rukou. Věřte či ne, i minutka se v této poloze zdála býti celá věčnost.

   Tento projekt byl pro nás velmi zajímavý a těšíme se na další projekt, který přispěje k oživení naší výuky.

                                       

—————

Zpět